Švejk, Jára Cimrman, Hrabalův Haňta. Česká próza dala život postavám, které zná celý svět. Díky
Kunderovi čtenáři zažívají
Nesnesitelnou lehkost bytí i Nesmrtelnost, hrdinové
Lustigových a
Kafkových povídek už navždy budou připomínat hrůzostrašné příběhy světových válek. Hlášky „Poslušně hlásím“ a „Tento způsob léta zdá se být poněkud nešťastným“ zlidověly natolik, že spousta z nás ani neví, že
pochází z nádherných knížek. Kdo chce číst českou literaturu, měl by mít rád českou zemi. A měl by znát i její historii. A když ne, může ji poznávat skrze postavy všech velkých románů a povídek. Začněte polehounku, třeba
Saturninem, Hrdým Budžesem, Báječnými léty pod psa, povídkami
Karla Čapka nebo Jaroslava Haška.
Baví vás bohatost češtiny? Objevte
nezaměnitelný jazyk Vladislava Vančury nebo experimentální prózu
Bohumila Hrabala. Texty Jáchyma Topola, Magora Jirouse nebo Egona Bondyho vás donutí přemýšlet.
Láká vás klasika? Vraťte se do školních let a vezměte do ruky
Babičku, Erbenovu
Kytici nebo
Malostranské povídky...
Víte, co se v literatuře dělo po roce 1989? Zatoulejte se s Ajvazem v Druhém městě, pátrejte s postavami Miloše Urbana nebo Jaroslava Rudiše, bohujte s Žítkovskými bohyněmi
Kateřiny Tučkové.
Patrik Hartl se věnuje lidským osudům.
Vlastimil Vondruška historický románům.
Radka Třeštíková vykresluje ženské hrdinky.
Evžen Boček čtenáře baví se svou aristokratkou. Jak vidíte,
v současné české literatuře je skutečně z čeho vybírat.